Model AD-AE (agregátní poptávka - agregátní výdaje) je jedním ze základních modelů keynesiánské teorie.

Agregátní poptávka je celkové množství statků, po kterém je v ekonomice poptávka. V rámci agregátní poptávky je možné rozčlenit poptávané statky na čtyři základní: statky pro spotřebu (C), investice (I), statky spotřebovávané vládou (G) a čistý vývoz (NX = export - import). Tedy AD = C + I + G + NX. Pro účely tohoto modelu za agregátní poptávku považujeme pouze koupěschopnou AD, tj. agregátní výdaje.

Výstup (Y) je na své rovnovážné úrovni, když je množství vyrobeného výstupu rovno množství, které je poptáváno. V rovnováze tedy platí: Y = AD (= C + I + G + NX). Základní výhodou tohoto přístupu oproti klasickému je to, že v této rovnici může existovat pouze jedna rovnovážná úroveň důchodu (z hlediska trhu zboží a služeb).

1. Spotřeba: Předpokládáme, že poptávka po spotřebě roste s rostoucí úrovní důchodu. Dále předpokládáme, že spotřeba je při každé úrovni důchodu nenulová, přesněji, že je vždy větší nebo rovna autonomní spotřebě (C_a, tj. úroveň spotřeby při nulovém důchodu). Platí, že C = C_a + cY, C_a>0, c Î (0,1), kde c značí mezní sklon ke spotřebě, tedy podíl důchodu, který je spotřebováván. Je-li například c = 0,8, potom zvýší-li se důchod o 1000,00 Kč, zvýší se spotřeba o 800,00 Kč.
2. Investice: Model AD-AE předpokládá, že investice jsou exogenní, tedy nezávislé na úrokové míře a proto konstantní pro všechny úrovně důchodu. Pokud označíme autonomní složky (složky nezávislé na úrovni důchodu) A, potom A = C_a + I.
3. Vládní výdaje: Jedním z nástrojů vlády, kterými působí na výstup jsou vládní výdaje. Keynesiánská teorie předpokládá, že v případě recese může vláda ovlivnit úroveň výstupu pomocí svých vlastních výdajů. Dalšími nástroji vlády jsou transfery (TR), tedy nereciproční převody peněz, a daně (TA), přičemž předpokládáme, že TA=tY, kde t je podíl daní na důchodu. Pro zjednodušení budeme G a TR považovat za autonomní veličiny.
4. Čistý export: Čistý export je rozdílem mezi exportem a importem. Export považujeme za autonomní veličinu, protože je závislý na poptávce (resp. výstupu) v zahraničí. Z importu můžeme také oddělit autonomní složku IM_a, tedy IM = IM_a + mY, kde m je mezní sklon k importu. Potom čistý export vyjádříme takto: NX = EX - IM = EX - IM_a - mY = NX_a - mY, NX_a je autonomní čistý export.
5. Předpokládáme, že ekonomika disponuje nevyužitými kapacitami: Tento předpoklad je nutný, očekáváme-li, že se úroveň výstupu bude přizpůsobovat úrovni agregátní poptávky.

Vlastní model:

Vysvětlení modelu AD-AE je možné rozdělit na tři situace podle jednotlivých složek agregátní poptávky.

Nejprve je možné pracovat s dvousektorovou ekonomikou (domácnosti + firmy) a zabývat se pouze spotřebou a investicemi.

Agregátní poptávka má pak tvar AD = C + I. Složky rozdělíme na autonomní a neautonomní:

AD = C_a + cY + I, A = C_a + I. Z toho plyne AD = A + cY.

Určení rovnovážného výstupu:

Aby byl výstup na své rovnovážné úrovni, musí platit: AD = Y. Tedy Y = A + cY, což lze upravit na tvar

,

kde a značí multiplikátor, tj. množství, o které se rovnovážný výstup zvýší, když autonomní poptávka vzroste o jednotku.

V třísektorové ekonomice:
Do agregátní poptávky započítáme i vládní sektor: AD = C + I + G.

Potom AD = C_a + cTR + I + G + c(1-t)Y = A + c(1-t)Y. Multiplikátor má nyní tvar: .

Platí tedy, že čím je větší mezní sklon ke spotřebě, tím je multiplikátor větší; čím je vyšší daňová sazba, tím je multiplikátor menší.

Efekt fiskální politiky: Vláda má následující možnosti, může působit na G, TR nebo měnit daňovou sazbu t. Efekt změny vládních nákupů je stejný jako efekt změny autonomní poptávky, multiplikátor vládních výdajů a _G = a . Daňový multiplikátor, tedy míra změny rovnovážného důchodu když se změní daňová sazba, se již liší: Platí: , kde t₁ je nová daňová sazba. Pokud by vláda chtěla změnit výši transferů, změna rovnovážného důchodu v důsledku tohoto opatření by byla rovna , neboť autonomní poptávka zahrnuje člen cTR. Proto lze říci, že transfery působí na rovnovážný důchod menší silou než stejně velké vládní nákupy.

Ve čtyřsektorové ekonomice - budeme-li započítávat i vliv zahraničí na agregátní výdaje, se agregátní poptávka rozšíří o čistý export.

AD = C + I + G + NX = C_a + cY + I + G + cTR - tY + NX_a + mY = Y.

Rovnice vyrovnaného výstupu bude následující:

, A = C_a + cTR + I + G + NX_a.

Roste-li mezní sklon k importu, klesá hodnota multiplikátoru, protože část agregátních výdajů místo toho, aby působila na zvýšení domácího výstupu, unikne do zahraničí, kde pak působí na důchod.