Klasifikace cest

Je poměrně obtížné objektivně stanovit obtížnost zajištěných cest, jde ostatně o obdobný problém jako v případě stanovování obtížnosti horolezeckých výstupů. Vyplývá to zejména z různých nadmořských výšek jednotlivých cest, délky výstupu, klimatických faktorů, možnosti pádu kamenů apod. Z tohoto důvodu se v průvodcích uvádějí obtížnosti spíše technické, tj. expozice, stav jištění (počet a charakter), nároky na sílu, možnosti samojištění apod. Často se používá stupnice Paula Wernera (1995) z knihy Klettersteig Atlas, která je poměrně dobře definována a interpretovatelná.

Stupnice technické obtížnosti zajištěných cest

lehké - jednoznačně vedené zajištěné turistické cesty, které místy vedou skalním terénem, a to buď po přirozených skalních pásech nebo po umělých pomůckách (umělé stupy, lávky). Umělé jištění slouží spíše jen ke zvýšení pocitu jistoty a není z technického hlediska téměř nutné. Bez umělého zajištění by se jednalo o stupeň obtížnosti I stupnice UIAA.

mírně obtížné - mírně strmý skalní terén, umělé jištění slouží přímo k postupu vpřed. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén obtížnosti I až II.

těžké - strmý skalní terén, umělým zajištěním je opatřena větší část cesty. Zajištěné úseky vyžadují určitou sílu v pažích. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén obtížnosti II až III.

velmi těžké - velmi strmý skalní terén, místy kolmé partie. Umělé jištění je realizováno většinou jen pomocí fixních lan s příležitostnými umělými stupy (kramle, kolíky). Místy značně exponované, postup vyžaduje dostatečnou fyzickou sílu. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén obtížnosti III až IV. Lze doporučit pouze dostatečně zkušeným vysokohorským turistům a horolezcům. Nezkušení by měli být pomocně jištěni zkušeným průvodcem.

extrémně těžké - místy extrémně exponované cesty v kolmém terénu s minimem přirozených stupů. Umělé zajištění je realizováno jen pomocí fixních lan s ojedinělými umělými stupy (kramle, kolíky). Nejtěžší místa už vyžadují použití horolezecké techniky nebo velkou sílu v pažích. Bez umělého zajištění by se jednalo o terén obtížnosti V až VI. Určeno pouze pro zkušené vysokohorské turisty a horolezce. Sem patří i tzv. "sportovní zajištěné cesty" - extrémně technicky náročné, obvykle v malé nadmořské výšce nebo blízko chaty, takže výstupy jimi lze podnikat i bez batohu, vzhledem k poloze a délce výstupu je téměř vyloučeno, aby lezce zaskočil náhlý zvrat počasí.
Tomáš Bohanes

Upozornění: Publikované informace mohou přes veškerou snahu o správnost obsahovat chyby či nepřesnosti, jejich využití je na vaše nebezpečí. Články jsou chráněny dle autorského práva a nelze je v jakékoliv formě šířit bez svolení autora a provozovatele serveru.